Roudnice nad Labem je významným dopravním, správním i průmyslovým střediskem Podřipska, tedy regionu pod horou praotce Čecha. Bohatou tradici zde má zejména výroba pluhů a secích strojů, se kterou začal již koncem 19. století Rudolf Bächer.
Práce na poli byla vždy velmi namáhavá, lidé si ji proto chtěli od počátku zjednodušit. Nejprve jim pomáhali koně a voli, postupně však začala převládat mechanizace a v polovině 19. století se objevily i první traktory a secí stroje.
Také v Čechách se novému oboru – výrobě zemědělské techniky – začalo věnovat mnoho firem. Nejznámější byl prostějovský Wikov, na paty mu ale brzy začal šlapat Melichar z Brandýsa nad Labem, Umrath z Prahy-Holešovic a také Rudolf Bächer z Roudnice. S výrobou pracovních strojů začal již roku 1885 a postupně vybudoval obrovský koncern, známý pod názvem Roudnické strojírny a slévárny ( ROSS ).
Z KOVÁRNY DO TOVÁRNY
Na počátku tohoto úspěchu byla přitom obyčejná kovářská dílna, založená roku 1880 místním kovářem Janem Pracnerem. Začal s výrobou potahových pluhů a drobného zemědělského nářadí, o které byl velký zájem. Dílnu i sortiment postupně rozšiřoval, stále byl ale jen drobným řemeslníčkem a na větší podnikání mu scházely peníze.
Vše změnil až rok 1885 a příchod Rudolfa Bächera. Tento devětadvacetiletý rodák z Kácova u Kutné Hory měl za sebou praxi obchodního cestujícího i prodejce zemědělských strojů, hlavně měl ale kapitál, který hodlal do společného podniku s Pracnerem vložit. Dohoda byla rychlá. Bächer se stal Pracnerovým společníkem a v Roudnici brzy vyrostla první tovární hala – základ budoucích strojíren.
Spolupráce obou mužů fungovala ale pouhých pět let. Poté se jejich názory na podnikání začaly diametrálně lišit a roku 1891 se každý vydal vlastní cestou. Bächer zůstal u výroby pluhů a orného nářadí, zatímco Pracner se začal specializovat na secí stroje.
NEJVĚTŠÍ V MONARCHII
Rudolfu Bächerovi se neobyčejně dařilo. K původní tovární hale postupně přistavoval další a další provozy, až se jeho firma rozrostla na velký průmyslový koncern – největší svého druhu v Rakousku-Uhersku.
Hlavní výrobní náplní byla stále zemědělská technika pro zpracování půdy a setí, tedy pluhy, kypřiče, kombinátory a secí stroje. Roku 1900 se podnik navíc rozšířil o novou ocelárnu, v níž se začaly vyrábět i vagónové nárazníky, tělesa pro lisy či ložiska.
Významným milníkem pro další rozvoj podniku se stal rok 1908, kdy německý továrník Robert Stock představil světu první motorový pluh. Češi pochopitelně nechtěli za Němci zaostávat, proto se ihned snažili vynález okopírovat.
Nejvíc se nakonec osvědčily motorový pluh Excelsior od firmy Laurin & Klement a motorový pluh Praga od Českomoravské akciové společnosti. Orební tělesa pro oba typy vyráběl Rudolf Bächer.
Od konce 19.století prošla firma bohatým vývojem .Původní náplní byly a zemědělské stroje pro zpracování půdy a setí - tedy pluhy , kypřiče , kombinátory a secí stroje . Tradičním oborem společnosti byla vedle výroby zemědělských strojů také slevárenská produkce - Tedy odlitky od hmotnosti 1 kg až 3000kg.
Počínaje druhou polovinu 20.století se v podniku dělaly rámy nákladních automobilů PRAGA VS , nápravy pro nakladní automobily LIAZ a od roku 1991 speciální terenní nákladní automobily ROSS. V roce 1994 byl statní podnik AGROZET Roudnice nad Labem privatizován , došlo k transformaci na akciovou společnost , která se vrátila k jednomu z dřívějších názvů Roudnické strojírny a slévarny a.s..Roudnice nad Labem ( tedy zkratka ROSS a .s )
Začátkem roku 1997 se majortním akcionářem stala společnost AUTOVEL a spol. PRAHA s.r.o , která získala na základě schváleného privatizačního projektu rozhodující podíl akcií společnosti ROSS a.s od Fondu národního majetku České republiky .
Podnikátelský záměr majoritního vlastníka se nepodařilo úspěšně realizovat a tak Krajský soud v Ústí nad Labem prohlásil na majetek společnosti Roudnických strojíren a slévaren a.s Ke dni 1.února 1999 konkurz .
Po dobu jeho trvání se podařilo odprodat některé menší části bývalého podniku , např . nemovitý majetek v samostatné části v Tovarní ulici ( tzv. provoz Pracner ) , domy s podnikovými byty , ubytovny , budovy bývalého personálního útvaru a výpočetního střediska , objekt bývalé vývojové dílny a sousedního skladu apod.
V současné době je několik podnikatelských sůbjektú v nájmu ( výrobní haly ) , Některé staré haly byly zbourány , odprodány a slévárenský provoz odprodán
Výroba náhradních dílů a také některých strojů probíha v současné době firmou ROSS UNIVERSUM Roudnice nad Labem
Vlastní konstrukce
Zemědělské stroje ROSS šli agregovat za nejrůznější tařné prostředky : za motorové jednotky malé mechanizace , malotraktory , všechny typy traktorů ZETOR a další typy traktorů , které jsou vybyveny tříbodovými závěsy .
Rok natačení 1976.KDE SE NATÁČELO
Další z nesmrtelných českých komedií režiséra Oldřicha Lipského se natáčela roku 1976 v Roudnici nad Labem v továrně Agrozet. Dnes se jedná o téměř opuštěný areál, který se nachází ve Špindlerově ulici. Ještě dnes je nad branou název ROSS, což znamená Roudnické strojírny a slévárny. Tento název později vystřídal Agrozet.
Pro milovníky filmu a filmových natáčecích míst je prohlídka tohoto areálu možná, ale samozřejmě po předchozím vyjednaném povolení u firmy, která areál spravuje. Při prohlídce ale marně budete hledat známou točnu, na níž Hujer četl denní tisk a chodil sem tam přes vrátnici. Místo točny se nachází kříž z kolejí. Je zde ale přístřešek, pod nímž se ve filmu ukrývá parní lokomotiva. Barvení zemědělských strojů na zeleno („...seš ňákej zelenej...") ale není filmová fikce, barvily se tak i ve skutečnosti a zelená jáma je v továrně dodnes. Při prohlídce je možné si prohlédnout i závodní jídelnu, dnes ve zpustlé podobě. Robotizované pracoviště, ve které se změní „kroupovská" továrna ve filmu, ale ve skutečnosti v Roudnici nikdy nevzniklo
Z BOHÁČŮ ŠTVANCI
Roku 1915 roudnický podnikatel zemřel a vedení podniku se ujali synové Jiří, Karel a Pavel. Výrobu nadále rozšiřovali, takže v sortimentu bylo brzy možné najít i kladívkové šrotovníky či pětiřádkové válce na řepu. Funkce v továrně si přitom rozdělili -Jiří se staral hlavně o modernizaci, Karel o obchod a Pavel o provoz slévárny a ocelárny. Roudnické stroje si získaly dobré jméno i na zahraničních trzích a směle konkurovaly ruským nebo jihoamerickým výrobkům.
Roku 1937 se firma nacházela v dosud nejlepším postavení. Vlastnila ocelárnu, slévárnu, válcovnu, šroubárnu, strojírnu i další provozy. S nástupem nacismu se ale situace rázem změnila. Roku 1939 byla roudnická továrna zabrána a začleněna do pražského koncernu Ringhoffer-Tatra. Bächerové se coby Židé stali nepřáteli Říše a začal jejich boj o holý život. Karlovi a Jiřímu se podařil útěk do zahraničí, Pavel už takové štěstí neměl. Roku 1944 zemřel v koncentračním táboře v Dachau.
Po skončení druhé světové války byl podnik znárodněn a začleněn do nově vzniklého národního podniku Agrostroj. V roudnickém závodě tehdy pracovalo přes 1300 zaměstnanců a pluhy se vyvážely do 42 zemí světa. Roku 1983 přešla továrna pod komplex Agrozet a počet zaměstnanců vzrostl až na 2300.
DOORÁNO JEST
Problémy přišly s pádem totality. Poptávka po zemědělských strojích se výrazně snížila a závod navíc ztratil východní trhy. Výpověď dostalo přes tisíc lidí. Firma začala vedle pluhů vyrábět i speciální nákladní auta, avšak ztráty se přes veškerou snahu pokrýt nepodařilo a podnik se ocitl na pokraji bankrotu.
Roku 1994 byl Agrozet privatizován a změnil se na akciovou společnost Roudnické strojírny a slévárny (ROSS). O tři roky později se majoritním vlastníkem stala pražská společnost Autovel, její podnikatelský záměr ale nevyšel a tradiční výrobce zemědělských strojů se roku 1999 ocitl v konkurzu. Veškeré snahy o oživení byly marné. Nejblíže úspěchu byla zřejmě společnost Keratech, ani ona ale nakonec nesehnala dostatek peněz.
uvedený text, fota jsou čerpány z běžně dostupných zdrojů,
je zakázáno jej šířit pro komerční a jiné ůčely,
článek slouží k uspokojení osobních potřeb dozvědět se vice o historii společosti ROSS v Roudnici nad Labem
autor: David Štěpánek